122 - Devils Trap

29. ledna 2009 v 20:00

122 - Devil's Trap

"Ďáblova past "

Klíčky Šalamounovy

Klíčky Šalamounovy (latinsky Claviculae Salomonis) jsou nejznámější středověkou příručkou praktické magie, která je sbírkou předpisů pro ceremoniální magii a zhotovování pantaklů při ní užívaných. Obsahově toto dílo čerpá z orientální magické tradice, především židovské a arabské. Klíčky Šalamounovy (zkráceně též Klíčky) byly známy již ve 13. století Rogeru Baconovi (anglický františkánský mnich, matematik, filosof a alchymista, který žil přibližně v letech 1214 až 1294). Papež Inocenc VI. vydal roku 1350 rozkaz k jejich spálení, ale zmínka o nich se objevuje znovu již 1376 v příručce pro inkvizitory. Na církevním kodexu se ocitly roku 1554.
Existuje celá řada rukopisných i tištěných vydání Klíčků, jednotlivé verze se však značně liší úrovní i obsahem. Název "Klíčky Šalamounovy" se postupem času stal téměř synonymem pro pojem "grimoár", takže pod tímto názvem byla vydána velmi rozmanitá díla. Tradiční Klíčky začínají obvykle promluvou krále Šalamouna k synu Roboamovi, ale historický židovský král Šalamoun nepochybně autorem Klíčků není. Židovský historik Josephus Flavius se však zmiňuje o magické knize připisované králi Šalamounovi, zvané Šalamounova závěť, ze které mohli autoři Klíčků vycházet. Legenda praví, že Bůh prostřednictví anděla Rafaela poslal králi Šalamounovi kouzelný prsten, pomocí něhož mohl Šalamoun evokovat démony, a díky tomuto prstenu zjistil jejich jména a charaktery.
Označení knihy jako Klíčky vychází z Bible (evangelium sv. Matouše kap. 16, verš. 19), kde Ježíš říká Petrovi: "Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Je pravděpodobné, že Klíčky Šalamounovy inspirovaly autory některých pozdějších děl označovaných jako Menší Klíčky Šalamounovy nebo také Lemegeton.

Lemegeton čili Menší Klíčky Šalamounovy

Lemegeton čili Menší Klíčky Šalamounovy se skládá ze čtyř částí: Goetia, Theurgia Goetia, Pavlino umění a Kniha umění Almadelova. Zatím co druhý, třetí a čtvrtý díl Lemegetonu nedoznaly valného rozšíření, první díl značně proslul. Zásluhu na tom má především lékař a démonolog Johann Wier (1515 - 1588), který z Goetie čerpal informace pro svůj spis Pseudomonarchia daemonum. Od doby prvního knižního vydání Goetie pod názvem Lemegeton or Claviculum Salomonis Rex or the Little Key of Salomon the King (Londýn asi 1700) se pod názvem Legemeton začal rozumět pouze tento první díl.
Goetia obsahuje návody pro vyvolání 72 démonů včetně popisu jejich kompetencí a podob, v nichž se tito démoni zjevují.
Theurgia Goetia pojednává o hierarchii a vyvolávání dobrých i zlých duchů.
Pavlino umění, o jehož autorce nic nevíme, je věnováno invokacím andělů vládnoucích jednotlivým denním i nočním hodinám a znamení zvěrokruhu.
Kniha umění Almadelova je příručka evokační magie obsahující návody na vyvolání pestré směsice entit od andělů přes planetární a olympské duchy až po některé z Abramelinových démonů.

Pantakl

Termín pocházející z řečtiny; panta - vše, v překladu tedy nejspíše "vševysvětlující". Jako pantakl se označuje magický obrazec vyrytý do kovu nebo nakreslený na pergamen.
V ceremoniální magii je využíván jako prostředek k poutání sil, se kterými se operuje. Způsob výroby pantaklů je podrobně popsán v knize Klíčky Šalamounovy.

Grimoár

Slovo grimoár pochází z francouzského grammoire (mluvnice) a označuje čarodějnickou resp. magickou knihu, ve které jsou podávány magické návody od předpisů na přípravu magických preparátů pro léčení přes postupy zhotovování talismanů až po návody pro vyvolávání duchů. Jde o díla velmi rozdílné úrovně a často pochybné kvality. Jako autoři bývají uváděny různé legendární a slavné osobnosti (např. král Šalamoun či papežové nebo učenci) .

Král Šalamoun

Vše, co víme o králi Šalamounovi, pochází ze stránek Bible (především První knihy královské a Druhé knihy Paralipomenon) a další židovské, koptské a etiopské náboženské literatury.
Bible říká, že Šalamoun zdědil po svém otci králi Davidovi nesmírně bohatý národ s mohutnou a dobře vybavenou armádou. Šalamounův Izrael byl tak bohatý a silný, že si žádný z jeho sousedů, včetně Egypta, netroufl proti němu nepřátelsky vystoupit.
V této atmosféře míru a nebývalé prosperity, uskutečnil Šalamoun sen svého otce a postavil chrám hodný toho, aby směl hostit hmatatelnou přítomnost pravého a živého nejvyššího Boha. Ke stavbě povolal král třicet tisíc mužů, kteří káceli stromy v Libanonu, sedmdesát tisíc nosilo náklad, osmdesát tisíc lámalo kámen v horách a tři tisíce jich dohlíželo na práci. Práce na chrámu trvaly něco málo přes sedm let.
Šalamoun panoval Izraeli čtyřicet let a měl sice mnoho problémů, většinou se ženami, ale dokázal zemi udržet sjednocenou.
I když patří král Šalamoun k jedné z nejbarvitějších postav ve Starém Zákoně, je naprosto nudný v porovnání s mágem Šalamounem, vycházejícím z jiných tradic. Mág Šalamoun uměl mluvit se zvířaty, létat na kouzelném koberci, ovládal přírodní síly a poroučel obyvatelům světa duchů - démonům, šaitánům (též iblís, u muhamedánů se používá jako označení pro ďábla) a džinům.
Podle legend využil Šalamoun služby džinů a jiných zlovolných duchů při stavbě Božího chrámu. Staří nespatřovali v tomto počínání zřejmě žádný konflikt zájmů. Šaitáni, džinové a démoni pro ně byly duchové představující slepé přírodní síly, které tvoří a ničí vše ve vesmíru. Šalamoun byl Božím nástrojem na Zemi, a pokud dokázal ovládnout pekelné duchy, aby mu pomáhaly stavět Boží chrám, bylo vše v pořádku.

obrázky ze seriálu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama