120 - Dead Mans Blood

29. ledna 2009 v 19:58

120 - Dead Man's Blood

"Krev mrtvého muže"

Upír

Víra v upíry je rozšířena po celém světě, o což se jednak přičinil Bram Stoker autor Draculy, jednak fakt, že bytosti, živící se lidskou krví, se skutečně po celé planetě vyskytují. Nutno ovšem poznamenat, že v původní podobě jde o kult lykantropický a pravým hrdinou stovek knih a filmů by měl být vlkodlak. Skutečnou pokladnicí etnografických materiálů, týkajících se vampyrismu je Bulharsko. Ne náhodou. Už staroslovanské slovo opir, prozrazuje turecký původ. Druhou indicií je rozšíření původních upírů - od Číny po střední Evropu. A nahlédneme-li do historie, zjistíme, že zcela přesně kopíruje oblast výbojů turkotatarských kmenů. Avarů, Mongolů, Maďarů. A také Bulharů. Ti dorazili na území severně od Řecka - a tady došlo, díky tehdejší politické situaci, k zajímavému úkazu. Zatímco všude jinde byli nájezdníci hrozbou a nebezpečím, Slované v této oblasti nomády přivítali, potřebovali totiž silného spojence, který by jim pomohl proti byzantské rozpínavosti. Bulharským nájezdníkům možnost vytvoření státu přišla vhod. Oba národy záhy splynuly a jeden od druhého přejímal i záležitosti kulturní. I když jedna z verzí o vzniku upírů připomíná, že nomádský zvyk pití koňské krve a patologický strach Evropanů, který nájezdníky provázel, dal dohromady legendy o upírech, pravděpodobnější vysvětlení je opravdu z kulturní oblasti. Turkotatarské národy sebou přinesly změnu pohřebního rituálu - zatímco Slované své mrtvé spalovali, nájezdníci pohřbívali do země. Bulhaři, nyní již slovanský národ, tento rituál převzal. Spolu s ním také mongolský strach ze záhrobí a mrtvých. Později, díky vlivu křesťanství, které pohřeb žehem zavrhovalo také, byla živná půda vampyrismu zajištěna.
Představy o upírech ve středověké Evropě - Upír je zemřelý člověk, jehož tělo se v hrobě nerozkládá. Leží nehybně jako mrtvola, ale oči má otevřeny jako živý člověk. Tělo má teplé a vláčné, rty bývají někdy potřísněny krví. V této podobě vstává upír ze svého hrobu a saje krev živým lidem. Nejraději vychází v noci, za silného měsíčního světla a s oblibou hlasitě vyje. Podle pověstí Malorusů vycházejí upíři z hrobů a vyjí tak děsně, že z toho až Měsíc bledne. Někdy upíři v hrobech za hlasitého mlaskání žvýkají vlastní tělo, rubáš nebo pokrývku. V tomto stavu je prý upír neškodný. Upíra je možno poznat podle typického upířího vzhledu: bývá nápadně bledý, ale jeho oči pod hustým, nad nosem srostlým obočím červeně planou, uši jsou zašpičatělé, zuby oslnivě bílé, rudé pysky přečnívajíc; na rukou má výrazně dlouhé a ostré nehty. Upír vůbec nejí a nepije, kromě teplé krve čerpané přímo z těla oběti. Upír nevrhá stín, neodráží se v zrcadle. Upír se dokáže "dekomponovat" na drobné částečky, což mu umožňuje pronikat komíny, skulinami v oknech a především netěsnostmi v rakvích. V rozporu se svým náměsíčným vzezřením vyniká upír ohromnou silou. Má údajně sílu dvaceti mužů. Upír napadá i zvířata - například krávy - ale ty se upírem nestanou. Upíři se vyznačují prudkým pohlavním pudem, a proto své oběti pohlavně zneužívají. Žena může po takové souloži i otěhotnět a porodit, avšak pouze netopýra, upíra nebo vlkodlaka. V Bulharsku a Rusku bylo rozšířena víra, že upír po smrti často navštěvuje svoji rodinu a má se svou ženou děti, které jsou bez kostí. Bulhaři byli přesvědčeni, že dítěti zplozenému s upírem scházejí nosní chrupavky. Upírem se stávají lidé, kteří byli pokousáni, anebo lidé, kteří byli zaživa čarodějníky, zločinci nebo zemřeli sebevraždou. Jihoslované věřili, že se v upíra může změnit každá mrtvola, když ji překročil pes nebo kočka. Dále se prý upírem stává člověk, který byl jako malé dítě při kojení dvakrát odstaven, nekřtěné dítě nebo člověk, který přišel na tento svět s úplným chrupem. Upír své oběti přepadává nebo přichází na jejich zavolání. Napoprvé ale musí být upír zavolán, potom již může přijít bez pozvání. Aby byl pozván, snaží se upír za každou cenu vyvolat zájem oběti, což mu usnadňuje jeho schopnost proměňovat se v různá zvířata. Klasickou oblastí vampyrismu je Balkán, Polsko a Ukrajina. U Srbů a Chorvatů se vampýři jmenují "vukodlaci", protože věří, že se mohou proměňovat ve vlky.
Upíři v Čechách - O případu upírství v Čechách nám zanechal doklad již kronikář Neplach (1322 - 1368). V roce 1336 zemřel ve vsi Blové nedaleko Kadaně pastýř Myslata. Po pohřbu každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsích, kde děsil lidi. Pokud v noci na někoho pokřikoval, dotyčný do osmi dnů zemřel. Když ho probili kůlem, odvětil jim, že "velmi mě uškodili, davše mi kyj, abych se psům bránil". Vykopali ho, aby ho spálili, avšak nalezli jeho tělo neduté a "mrtvola" příšerně řvala. Naložili ho na vůz a upír v křečích stahoval nohy, jako by byl živý. Nakonec ho položili do ohně a vrazili do něj kůl. Okamžitě se vyřinula krev. Po této proceduře dal konečně pokoj. V Levíně roku 1344 zemřela žena hrnčíře Ducháče Brodka, o které šla za jejího života pověst, že se zabývá čarodějnictvím. Po pohřbu vstávala z hrobu, vrhala se na pocestné a zadávila řadu lidí. Když ji probodli kůlem, tekla z ní krev "jako z hovada živého". Přesto řádila dál, dokud ji neupálili.

Samuel Colt

Samuel Colt se narodil 19. července 1814 na malé farmě ve státě Connecticut. Na myšlenku sestrojit revolver přišel údajně na palubě lodi Corvo, na které se plavil jako šestnáctiletý plavčík. Tvrdí se, že mu tento nápad vnuklo otáčející se lodní kolo. Pravděpodobnější však bude, že se v některém z mnoha přístavů, v nichž Corvo kotvila, setkal buď s křesadlovým revolverem puškaře Colliera z Bostonu, který se odstěhoval do Anglie, kde vyráběl tyto zbraně už v 18. století, nebo křesadlovou konstrukcí londýnského puškaře Dafteho, která je ještě o sto let starší. Tuto úvahu podporuje skutečnost, že obě tyto zbraně měl Colt ve své soukromé sbírce. Colt sám nebyl ani mechanik natož puškař, ale měl velký cit pro obchod zděděný pravděpodobně po svém otci, jenž byl údajně ve své době úspěšným obchodníkem. V roce 1834 se dal dohromady s několika puškaři, udávají se jména John Pearson, Anson Chase a Frederik Hanson, kteří pro něj vyrobili první prototypy perkusních revolverových pistolí a pušek - údajně podle dřevěného modelu, který vyřezal kdysi na palubě Corvo pod dojmem svého náhlého nápadu. Roku 1835 si nechal revolver patentovat v Evropě (v Anglii, Skotsku, Irsku, Francii atp.), protože odtud hrozilo největší nebezpečí konkurence, a 25. února 1836 (patent č. 138) i v Americe. Téhož roku zakládá firmu Patent Arms Manufacturing Company se sídlem v městečku Paterson ve státě New Jersey. Základní jmění činí tehdy závratných 300 000 dolarů, které Colt získal od investorů. Právě zde vznikly první zdokonalené prototypy Pearsonových revolverových pistolí a pušek. Pušek se sice vyrobilo jen několik desítek, přesto si stihly získat dobrou pověst za války na Floridě. I přes tento úspěch musel Samuel Colt roku 1842 vyhlásit bankrot a prodat továrnu se vším zařízením, aby mohl zaplatit věřitelům. Částečně prý za to mohli jeho společníci, ale je fakt, že Coltovi se nepodařilo prorazit s revolverem na širší frontě. Svým způsobem za to mohla také na tehdejší dobu vysoká cena zbraně, vždyť Paterson Colt v krabici, v níž byla ještě souprava na nabíjení, čištění a odlévání kulí, stál celých 28 dolarů za kus. Je jisté, že vyrábět zbraně a úspěšně je prodávat v době míru nebyl úplně ideální obchodní tah. Samuel Colt potřeboval válku stejně, jako válka potřebovala Samuela Colta. A stalo se - po válce o Floridu (s indiány z kmene Seminolů, trvala neuvěřitelných sedm let) přišla válka o Texas. A to byl pro Colta nový začátek. Z války o Floridu měl nového přítele, mladého dobrovolníka jménem Samuel Walker, jehož armádní hvězda stoupala do výšin. Právě Walker se stal Coltovým rádcem a také tím, kdo dokázal pohnout armádní mašinérii k nákupu coltových vylepšených zbraní. Jakmile se začalo bojovat na mexické hranici, byl Samuel Walker jmenován kapitánem a dostal vlastní rotu, která byla oficiálně označována jako Walkerova setnina texaských jezdců. Už 24. června téhož roku se Walker stává podplukovníkem, který má renomé absolutní spolehlivosti. Jedním z jeho důležitých úkolů bylo vyzbrojit svůj pluk. Zvolil Coltovy revolvery. Cesta k úspěchu je volná, Coltovy zbraně se vydávají na své vítězné tažení. Na počest dobrodince a přítele pojmenoval Colt novou zbraň Walker Model, vznikla tak legendární a dodnes vyhledávaná zbraň. Jestliže byl Walker legendou armádní, pak další dílo z Coltovy továrny se mělo již navždy zapsat do "civilní" americké historie. V roce 1871 zahájila Coltova továrna v Hartfordu práce na novém revolveru. Využila zejména patentů C. B. Richardse a W. Masona a stvořila svůj nejslavnější model - New Model Army Metallic Cartridge Revolving Pistol Colt. Zbraň se vyráběla nepřetržitě od roku 1872 do roku 1941. Vyrobeno bylo 357 000 kusů. Po skončení války se poštovní schránka firmy Colt plnila žádostmi a prosbami věrných o obnovení výroby Peacemakeru. Když už bylo žádostí příliš, firma povolila a výrobu v menších sériích obnovila v roce 1955. Do dnešních dnů vyrobila dalších zhruba čtvrt milionu exemplářů.

obrázky ze seriálu


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama