Sirotčinec (The Orphanage)

5. listopadu 2008 v 22:06

Popis filmu:
Laura koupila sirotčinec, ve kterém strávila své dětství, a spolu se svým manželem ho chtějí opravit a znovu otevřít pro nemocné a invalidní děti. Toto nové prostředí však probouzí u jejich syna zvláštní představivost, ale je to jen představivost? Oblíbené hry s neviditelnými kamarády začnou rodiče znepokojovat. A když při jedné z her syn záhadně zmizí, Laura neváhá a požádá o pomoc skupinu parapsychologů. Záhadu, kterou je dům obklopen, musí za každou cenu odhalit. Z produkce Guillerma del Tora (Faunův labyrint, Hellboy, Blade 2).



Recenze:
Jste fanoušky hororu? Pak vězte, že v kinech se tento týden objevila jedna z nejlepších žánrových duchařin za posledních pár let. Minimálně od Ti druzí z roku 2001.
Horor to má v posledních letech dost těžké. Zejména kvůli Hollywoodu, který si tak nějak usmyslel, že diváci se nejvíc vyděsí, když někomu hodně ošklivě vypadne oční bulva nebo přijde o nějakou svou končetinu. Krvavé horory zahlcují poličky videopůjčoven, pár těch dražších a lépe obsazených se dostane dokonce do kin. Není to ale všechno, z čeho je v poslední době hororový fanoušek živ. Pak tu ještě máme japonské úchylárny a jejich americké remaky. Na bílo natřené japonské děti strašidelně civí z temných koutků a my se máme bát. Kdepak, takhle to nefunguje.
Španělský snímek Sirotčinec se rozhodl vrátit k hororovým kořenům. Ke klasické duchařině, která děsí tím, co nevidíme. Což už nás naučil i Hitchcock. Je až překvapivé, jak se Sirotčinec ve své rodné zemi stal téměř fenoménem. Španělé se film rozhodli poslat do oscarových nominací v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Snímek také vyhrál celých šest cen Goya Awards, což je španělská obdoba našich Českých lvů, a byl v dalších osmi kategoriích nominován. A přitom jde opravdu o žánrový film.
I když... ono v Sirotčinci možná není všechno tak, jak se na první pohled zdá a tím se film tak trošku vymaňuje z klasických klišé hororů s temným vrzajícím domem a duchy malých dětí. Ono se na první pohled může zdát, že Sirotčinec vlastně nepřináší vůbec nic nového. Máme tu velký goticky vyhlížející sirotčinec, který má spoustu temných a strašidelných koutů a místností. Pak je tu rodina s chlapečkem, který si začíná nějak moc aktivně hrát s imaginárními kamarády. A pak je tu jeho matka, která kdysi v onom sirotčinci vyrostla a teď se ho rozhodla provozovat.
Nechci k ději vyzrazovat něco víc. Sirotčinec je totiž jeden z těch filmů, u kterých čím méně toho víte, tím lépe. Kouzelné na něm je zejména to, že vás směřuje jistým směrem, naznačuje, jak by se měl asi děj dále vyvíjet a vy mu to zbaštíte i s navijákem. Čekáte, že děj bude postupovat klasickým směrem až k typicky duchařskému klišé závěru, ale kdepak. Po cestě několikrát nečekaně zahneme a na konci možná i zásadně změníme celý žánr filmu.
Film marketingově zaštítil Guillermo del Toro, který toho ovšem na Sirotčinci zase tak moc neudělal. Působil jako producent a mnohem víc jako jméno, které má na film přilákat diváky. Skutečnými hrdiny jsou tu mladý debutující španělský režisér Juan Antonio Bayona a scenárista Sergio G. Sánchez. Scenárista využil ve svém textu všechny ty nejlepší věci z duchařského žánru a náležitě si s nimi pohrál (působivý je zejména moment, kdy se duchařské spirituálno propojuje s moderní technologií) a režisér využil svou intuici k vytvoření atmosféry, která se vám bude zařezávat až do morku kostí.
Ve filmu Sirotčinec ani neděsí tak explicitní hrůzy jako spíše očekávání. Neustále čekáte, že se někde něco vynoří, něco se stane. Režisér děsí nasvícením postav, prostředí, dokonce i kompozicí kamery. Když si dvojice povídá v místnosti a my to vše sledujeme za rámem dveří, z místa, kde je černočerná tma, neustále čekáte, co se v té tmě náhle zjeví. Třeba vůbec nic, ale ten permanentní pocit strachu je to, co činí film tak výjimečným. No a když už se ten pocit strachu stupňuje do téměř neudržitelna, uvidíme jen na mžik něco, co prostě každému musí bezpodmínečně rozhodit. Přiznám se, leknutím jsem během filmu vykřikl alespoň dvakrát.
Jak vidno, Sirotčinec by byl nadprůměrným hororem i kdyby šlo o klasickou duchařinu, která nepřinese vůbec nic nového. Jenže ten film je ještě o chlup víc. Nerad bych něco vyzradil, ale jakmile skončí film a naběhnou závěrečné titulky, zkuste se zamyslet pořádně nad tím, co jste právě viděli. Jste si jistí, že je všechno tak, jak se celou dobu zdálo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog?=o)

jooooo!
ujde...
ne!
fuuuj

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 10. prosince 2008 v 12:03 | Reagovat

No tak tenhle film jsem neviděla, ale chtěla bych... Takže si počkám do takového března než doleze i k nám a vyrazm na něj...=o)

2 saril saril | 11. prosince 2008 v 20:58 | Reagovat

XD...to ja si pekne pockam na DVD=oD..fakt bych to chtela videtXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama